08.11.2018
Otevřený dopis organizací na ochranu zvířat
Po vyjádření Ministerstva zemědělství, že plánuje zákaz vystupování zvířat v cirkusech, začaly cirkusy se zvířaty mobilizovat své síly. Zástupci cirkusů obvinili ministerstvo, že je nepřizvalo k debatě nad novelizací zákona na ochranu zvířat jako odborníky. Sami se začali prezentovat jako ochránci a poslední bašta volně žijících zvířat, která je chrání před pytláky ve volné přírodě. Dokonce se údajně u nich mají zvířata o mnoho lépe než ve volné přírodě. Majitelé je milují jako členy své rodiny, nikdy by je k ničemu nenutili a zvířata jsou u nich ráda. Navíc jsou pod neustálým dohledem Státní veterinární správy i diváků, což potvrzuje i spřátelený veterinář.
Naopak na adresu ochránců zvířat zaznívají nelichotivé komentáře i nepřímá obvinění z vypouštění zvířat, násilností či žhářství. Kampaň je prý vedena proti cirkusákům, a ne proti cirkusům. Údajně hrozí zabití tisíců zvířat a aktivistům je to prý jedno, protože jejich sloganem je „lepší mrtvý, než žít v zajetí“. Nechybí ani obvinění, že kampaň je vedena na objednávku jedné vládní politické strany. Zakládají se ale tato tvrzení na pravdě?
Novelizace
Pokud se zástupci cirkusů rozčilují, že se s nimi nikdo z ministerstva nebavil, měli by se nejprve seznámit s legislativním procesem. Když se tvoří zákon či jakýkoliv jiný právní předpis, posílá se k připomínkování různým subjektům, které se do připomínkového řízení přihlásily, a jsou tak připomínkovým místem. V připomínkách pak mohou navrhnout změny a odůvodnit je. Je zvláštní, že zástupci cirkusů zapomínají uvést, že i oni byli v připomínkovém řízení k novele zákona na ochranu zvířat proti týrání (tj. zákona, který upravuje drezuru zvířat[1]), a to konkrétně cirkus Jo-Joo. Měli tedy naprosto stejný časový prostor (1 měsíc) jako všichni ostatní, aby se k předloženému návrhu novely vyjádřili.
Problém je ale jinde. Návrh, který přišel do připomínkového řízení, žádnou regulaci drezury a vystupování zvířat v cirkusech neobsahoval. Ministerstvo se rozhodlo ji do novely zapracovat až v reakci na obdrženou Výzvu ministrovi zemědělství[2], kterou podepsalo přes 12 tisíc lidí a ke které se připojilo 44 organizací na ochranu zvířat či životního prostředí, a zároveň v reakci na došlé připomínky k novele zákona z řad organizací na ochranu zvířat i Ministerstva životního prostředí. I přesto si zvládly cirkusy vydupat expertní skupinu, která se bude zabývat zákazem drezury a vystupováním zvířat v cirkusech. Organizace na ochranu zvířat, které zákon připomínkovaly, dosud nebyly do této expertní skupiny přizvány.
Kampaň na politickou objednávku
Kampaň Cirkusy bez zvířat byla organizací Svoboda zvířat zahájena v r. 2003. Už v r. 2004 se povedl Svobodě zvířat částečný úspěch, a to prosadit do zákona na ochranu zvířat proti týrání zákaz drezury a vystupování nově narozených jedinců některých volně žijících (jak my zkráceně říkáme, divokých) druhů, konkrétně primátů, ploutvonožců, kytovců vyjma delfínovitých, nosorožců, hrochů nebo žiraf.
V roce 2018 se v úsilí za cirkusy bez volně žijících zvířat spojili Svoboda zvířat, Anidef, Hlas zvířat, Home4Pets, Platforma pro udržitelný rozvoj a etiku a advokátní kancelář Plicka & Partners. Naše úsilí zároveň podporují i desítky dalších organizací na ochranu zvířat nebo životního prostředí. Právě díky takto široké spolupráci, která navázala na již existující kampaň, dochází k rychlému posunu v legislativních změnách. Je tedy naprostý nesmysl tvrdit, že jde o kampaň na objednávku politické strany. Podobná tvrzení jsou spíše snahou cirkusů odvrátit pozornost od faktů a ve veřejnosti vyvolat dojem, že jsou obětí systému.
Ukažte důkazy o týrání zvířat
V každém rozhovoru se nás ptají, zda máme důkazy o týrání zvířat. Je ale nutné celou problematiku zasadit do širšího kontextu a nevytrhávat ji z něj. Vědci varují, že v posledních 40 letech bylo vyhubeno téměř 52 % světové populace volně žijících zvířat. Je v zájmu celého lidstva soustředit úsilí na zvrácení tohoto trendu. Ani cirkusy ani soukromé chovy nejsou a nikdy nebudou schopné poskytnout volně žijícím zvířatům odpovídající zázemí či prostředí pro jejich plnohodnotný život. Naopak účelové podsouvání toho, že je v pořádku a normální mít tato zvířata za domácí mazlíčky, a že jejich drezura je přirozenou součástí jejich životů, je v přímém rozporu s jejich skutečnou přirozeností. Navíc u druhů figurujících na seznamu CITES – ohrožených druhů volně žijících živočichů – je to pak přímo v rozporu s celosvětovými snahami o jejich záchranu. Cirkusová tradice používání zvířat v představeních totiž zcela pokřivila pohled na zvířata a pomohla i vzácná volně žijící zvířata postavit do role domácích mazlíčků. Proto je v první řadě třeba říci, že týráním je už samotné držení volně žijících zvířat v cirkusovém prostředí. V cirkusech je na zvířata nahlíženo jako na nástroje zisku a je s nimi tak také zacházeno. Argumenty, že zvířata chovaná v zajetí a mláďata v nich narozená navykla cirkusovému prostředí, tedy že mají jiné potřeby než zvířata narozená v divočině, byly vědeckými studiemi vyvráceny. Tato bagatelizace potřeb zvířat je pouze snahou o ovlivnění veřejného mínění.
Nelze rovněž pominout výchovnou či spíše nevýchovnou otázku cirkusů. Když lidé, zejména děti, v cirkuse vidí různá cirkusová čísla se zvířaty, mohou snadno nabýt dojmu, že to je pro ně přirozené. Že je správné a vhodné se takto chovat ke všem zvířatům bez nutnosti na ně brát ohledy. A to je opravdu velmi nebezpečné! Ne náhodou sdružení více než 100 psychologů z celého světa společně podepsalo prohlášení italské psycholožky Annamarie Manzoni[3] o nevhodnosti cirkusů k pedagogickým a výchovným účelům. Naopak mají za to, že cirkusy mohou negativně ovlivnit vztah dětí ke zvířatům, a to jak v cirkusech, tak i mimo ně. Proto jsou na místě obavy, že návštěvy cirkusu mohou v dětech vyvolat pocit, že nutit zvířata k nepřirozeným kouskům je normální. To celé potom může vést k neúctě a krutosti ke zvířatům.
Problematické jsou také životní podmínky zvířat v cirkusech. Věděli jste, že po cirkusech jsou pro chov určitých zvířat vyžadovány nižší standardy než po zoologických zahradách či soukromých chovatelích? Kupříkladu tygři. Minimální doporučená velikost klece pro dva tygry v zoo je 25m2, zatímco pro dva tygry v cirkuse je vyhláškou stanoveno 12m2. Navíc tygři v přírodě žijí samotářsky a setkávají se pouze v období páření, samice pak žije po určitou dobu společně se svými mláďaty. Cirkusy však často sociální potřeby tygrů nerespektují a proti jejich přirozenosti je drží ve skupinkách.
Podobné problémy bychom ale nalezli i u ostatních druhů volně žijících zvířat. Není tedy divu, že odborné studie[4],[5],[6] dokládají nevhodnost cirkusů pro chov volně žijících zvířat. Veterinář spřátelený s cirkusy si to sice nemyslí, ale Svaz Evropských Veterinářů má naprosto jiný názor a „...doporučuje, aby všechny příslušné evropské a národní orgány zakázaly využívání divokých savců v kočovných cirkusech v celé Evropě, protože neexistuje způsob, jak jejich fyziologické, mentální a sociální potřeby adekvátně naplnit.“[7] Jedním z očividných důkazů nenaplnění těchto potřeb jsou mimo jiné tzv. stereotypie, neboli nesmyslné opakování určitých pohybů a vzorců chování zapříčiněných nedostatkem podnětů a životního prostoru.
Pokud i veterináři bijí na poplach, pak není moc o čem diskutovat. Poptávka je ovšem po konkrétních pochybení českých cirkusů. Státní veterinární správa, s ohledem na rozsah svých povinností, samozřejmě nemá kapacity na to, aby cirkusy kontrolovala neustále. Kontroly cirkusů jsou ve velké většině plánované a předem se oznamují (údajně proto, aby byl majitel zvířat při kontrole přítomen). Zimoviště, tedy místa, kam se cirkus uchýlí mimo sezonu, navštěvuje veterinární správa podle našeho dotazování 1x za 2 roky. Navíc náš anonymní zdroj, který prováděl kontroly cirkusů, k celé problematice uvádí: „Byly cirkusy, které se řádně nahlásily při příjezdu, tak jak jim to zákon na ochranu zvířat nařizuje, ale bohužel byly cirkusy (a nebylo jich málo), které se na KVS nenahlašovaly v domnění, že se jim kontrola vyhne. Nejen, že své nenahlášení zdůvodňovali tak, že na to zapomněli apod. (i když jim zákon ukládá, že se musí nahlásit 14 dní dopředu), ale často byly při těchto kontrolách shledány nevhodné podmínky v chovu. Byly to nevyhovující plochy pro ustájená zvířata, u kočkovitých šelem chyběly venkovní výběhy, či klece nebyly vybaveny tzv. manipulovatelnými materiály (kmeny stromů na škrábání, hračkami apod.) tak, jak to nařizuje národní legislativa.“
Víme také o cirkusu, který v rozporu se zákonem na ochranu zvířat proti týrání využívá v drezurním vystoupení lachtana (věc řeší obecní úřad). Promenády slonů po městech vzbuzují otázku, zda jde jejich majitelům skutečně o zvířata a jejich bezpečí, ale zejména jsou na hranici toho, co by se dalo označit jako obecné ohrožení. Možná vás to překvapí, ale jsou to právě sloni, ne tygři nebo lvi, kteří stojí za největším počtem smrtelných zranění v evropských cirkusech. Slon je největší žijící suchozemské zvíře, a pokud se vymkne kontrole, může napáchat značné škody nejen na majetku, ale i na životech lidí. Ve výsledku tyto situace často skončí tragicky i pro zvíře samotné.
Tím ovšem nechceme říct, že by v cirkusech zvířata neměli rádi. Svým způsobem jistě mají, ale je to opičí láska, která s opravdovým respektem a úctou k těmto zvířatům, ani snahou o zachování jejich druhu a návratem do přirozeného prostředí, tedy volné přírody, nemá nic společného.
Nelegální obchod se vzácnými zvířaty
Nelegální obchod se zvířaty a částmi jejich těl vydělává ročně kolem 19 miliard amerických dolarů, což je přibližně 430 miliard v Kč. Po obchodu s drogami, lidmi a zbraněmi se jedná o čtvrtý nejvýdělečnější ilegální obchod na světě, jak informuje ve své zprávě WWF[8]. Černý obchod se zvířaty má ovšem i nebezpečný rozměr. Ministerstvo vnitra ČR už v roce 2017 samo poukazovalo na propojení nelegálního obchodu se zvířaty s terorismem. Obchod s některými cennými komoditami (slonovina, nosorožčí rohy) slouží jako zdroj financování některých teroristických skupin (Al-Shabaab, Boko Haram, Joseph Kony i tzv. Islámský stát ad.).
Obchodování se týká i například takových tygrů. V přírodě jich zbývá cca 3 800, ale přes 20 000 jich je chováno v zajetí. Kupodivu jen malá část z tohoto množství je v zoologických zahradách. Obchod s volně žijícími tygry je od roku 1990 mezinárodně zakázán. Zákaz platí od roku 1993 i pro domácí trh v Číně a ve Vietnamu. Kvůli velké poptávce existuje rozsáhlý nelegální obchod. Bohužel rozmnožování a obchod s tygry chovanými a narozenými v zajetí je v rámci EU povolený. Nedostatky v zákonech a dokumentaci ukázaly, že prakticky není možné určit, kolik tygrů žije v zajetí v Evropě. Mezi lety 1999 a 2016 bylo do EU legálně dovezeno 862 živých tygrů a 1 412 bylo odsud vyvezeno do zemí mimo EU. Na druhou stranu v letech 1999 až 2017 bylo v rámci EU zabaveno 8 278 nelegálních produktů z tygrů, jako jsou tygří vývar, zuby a drápy a rovněž bylo zabaveno 57 nelegálních živých tygrů. Podle průzkumu nevládních organizací s evropskou působností v těchto nelegálních kauzách figurují Francie, Itálie, Belgie, Slovensko, Španělsko, Dánsko, Nizozemsko, Spojené království, Německo a Česká republika.
Od roku 2007 bylo v ČR chováno v zajetí cca 360 tygrů (z toho pouze 39 v zoo)[9]. Kvůli narůstajícímu problému provedla Česká inspekce životního prostředí komplexní kontroly všech chovaných tygrů. Výsledky byly celkem překvapivé – ukázalo se, že mnoho tygrů zmizelo, uhynulo či bylo vyvezeno do dosti podezřelých zařízení. Průměrná doba dožití tygra v soukromém chovu (tedy všechny chovy mimo certifikované ZOO) v České republice je 5-8 let, v přírodě či v zoo se přitom dožívá až 20 let. Zjištění ukazují, že v Čechách tygři umírají velmi mladí. A není jasné, kam mizí jejich těla. Všechno bohužel nasvědčuje tomu, že s tygry se u nás děje něco velmi špatného.
Tygří jatka si v tomto kontextu asi vybaví každý. Jsou ukázkou špatně nastaveného systému kontrol chovů některých zvířat. Jak do toho ale zapadají cirkusy? Náš anonymní zdroj říká: „Před 10 lety při kontrolách v cirkusech nebylo tolik druhů exotických zvířat jako v posledních letech. Dříve v cirkusech byly např. kočkovité šelmy chovány ojediněle, v současné době již snad není cirkus, který by je nechoval. A přibývají další druhy i počty – zebry, velbloudi, tygři, pumy, lamy apod. To, že se některé cirkusy brání tím, že se u nich zvířata mají dobře, protože se jim daří zvířata množit, se nedá posuzovat jako dobré podmínky chovu, ale spíše to naznačuje skutečnosti, že v dnešní době jsou cirkusy množírny. Například v chovu kočkovitých šelem jsou v cirkusech využívány převážně samice. Co se tedy děje se samci, kteří se tady narodí? Na internetu jsou velmi často prezentována videa o odchovu mláďat tygrů českými cirkusy, kdy jsou tato mláďata stará několik týdnů již odchovávána bez matky v ohrádce společně s dětmi. A když chovatelé cirkusu uvádějí, že zvířata cviky dělají za pamlsky, pak je třeba si uvědomit, že právě odebírání mláďat v takto raném věku lze považovat za týrání. To, že jsou od matek brána v raném věku, vede k tomu, že jsou špatně socializována, a jsou pak odkázána pouze na péči člověka, protože ztratí plachost a neumí lovit a již se nikdy nemohou vrátit do volné přírody.
V množení cirkusových zvířat vidím další velké nebezpečí, které může právě vyústit v týrání zvířat či ve vážné nebezpečí ohrožení člověka únikem exotického zvířete. Nepotřebná mláďata jsou prodána jiným chovatelům, a pak už záleží čistě na novém chovateli, zdali se dobrovolně přihlásí na veterinární správu a nechá si chov předem schválit nebo zvíře chová v utajení. Takže ne všechny chovy nebezpečných zvířat (tj. chov druhů zvířat vyžadující zvláštní péči, které stanovuje vyhláška č. 411/2008 Sb.) jsou veterinární správou schválené a pravidelně kontrolované.“
Cirkusy se zvířaty vzbuzují velké otázky ohledně toho, co se vlastně s namnoženými zvířaty děje. Kupříkladu principál cirkusu Jo-Joo se často rád chlubí svými úspěchy v množení kočkovitých šelem. V jeho cirkuse ale tato zvířata nejsou. Na webových stránkách uvádí, že i díky odchovu zvířat v jejich cirkuse byl tygr sibiřský navrácen zpět do volné přírody. To je samozřejmě naprostý nesmysl. Na náš dotaz, kde tygři končí, jsme nedostali žádnou odpověď. Pro jaké účely je tedy množí? A kde zvířata končí? Ne nadarmo se o České republice mluví jako o množírně kočkovitých šelem. A díry v naší stávající legislativě umožňují těm, kteří tato zvířata chovají, jako množírny fungovat.
Cirkusy – poslední bašta divokých zvířat?
Jako hodně špatný vtip pak působí různá vyjádření a obrázky sdílené na sociálních sítích, v nichž se cirkusy se zvířaty staví do role ochránců zvířat před pytláky v tom nebezpečném světě tam venku. Pytláctví, ale i úbytek prostoru pro divoká zvířata, bohužel skutečně je závažný problém, který je třeba řešit, ale rozhodně ne tím, že zvířata zavřeme do cirkusu. Cirkus totiž nepřispívá a ani nemůže přispívat k záchraně druhu v přírodě. Jednak zvířata odchovaná v cirkuse by ve volné přírodě nepřežila, a jednak jsou geneticky velkou neznámou a není jasné, jak by jejich možné vypuštění ovlivnilo populace stejného druhu žijícího ve volné přírodě. Cirkusy nevedou plemenné knihy a čistota genetické výbavy jejich zvířat není ověřená. Některé cirkusy se dokonce zaměřují na chov prokřížených barevných forem tygrů, jako jsou např. bílí tygři, zlatí tygři nebo kříženci tygra a lva (ligr), což opět nelze nazvat snahou o zachování druhů, nýbrž jde o křížení vedené čistě komerční poptávkou, bez ohledu na jeho důsledky. Záměrně množit hybridní zvířata za účelem vzniku barevné mutace – leucismu (bílí lvi a tygři s modrýma očima, kteří jsou u návštěvníků nejoblíbenější, resp. jsou prezentováni jako velká vzácnost) s sebou totiž často nese šilhání a jiné deformace zvířete, či rovnou mrtvě narozené jedince.
Cirkusová vystoupení jsou postavena na potlačení přirozených potřeb a reakcí zvířat, která jsou k jejich přežití ve volné přírodě nutná. Není jim ani umožněno žít, rozmnožovat se a pečovat o vlastní mláďata jim vrozeným způsobem. Naopak neustálé vystavování návštěvníkům a nekončícím cirkusových show (v doprovodu jasných světel, hluku, stísněných prostor) je založeno na potlačení jejich přirozených instinktů. Trvalé narušení této jejich integrity umožňuje cirkusům vydělávat peníze, ale zvířatům je celoživotně znemožněno chovat se tak, jak je jim vlastní.
Budeme mít na rukou krev zvířat
Ne, nebudeme. V připomínkách k novele zákona na ochranu zvířat proti týrání jsme za organizace na ochranu zvířat – Svobodu zvířat, Anidef, Hlas zvířat, Home4Pets a Platformu pro udržitelný rozvoj a etiku – a dále společně s advokátní kanceláří Plicka & Partners navrhli přechodné období, po které by cirkusy mohly využívat pro drezurní vystoupení ta volně žijící zvířata, která již v současnosti chovají, ale zároveň by se připravovaly na ukončení této činnosti k 1. lednu 2022. Také jsme navrhovali, aby cirkusy měly povinnost se o svá zvířata po ukončení činnosti postarat. Pokud by si je tedy nechtěly samy ponechat ve svých zimovištích, musely by jim, tak jako v některých evropských státech, najít jiné vhodné bydlení (např. v zahraničním útulku nebo ZOO). Jako pojistku pro případ, že by se o tato zvířata některé cirkusy nechtěly postarat, jsme zároveň navrhli, aby Ministerstvo zemědělství zajistilo péči pro zvířata pocházející z chovů s nevhodnými podmínkami.
Zda si Ministerstvo naše připomínky osvojí nebo se vydá úplně jinou cestou, budeme vědět, až budou zapracovány všechny došlé připomínky a předložen finální návrh novely zákona.
Proč neřešíte skutečné týrání zvířat
Držet volně žijící zvířata v cirkusech, kde je kočování a vystupování před publikem na denním pořádku, týráním je. Ale je pravda, že špatných věcí se zvířatům děje spoustu. Společně či jednotlivě se snažíme řešit více věcí i s našimi omezenými kapacitami. Usilujeme o zrušení klecových chovů v rámci celé Evropské unie, denně řešíme desítky případů týrání zvířat, věnujeme se opuštěným kočkám, bojujeme proti sečení srnčat, za zlepšení podmínek chovu a přepravy hospodářských zvířat apod. Ale rozhodně nemůžeme jedno týrání tolerovat nebo omlouvat druhým a údajně horším. Je to jen hloupý trik zastánců cirkusů se zvířaty, jak odlákat pozornost někam jinam.
Agresivní výpady
Rádi bychom touto cestou vyjádřili lítost nad tím, že dochází k verbálním či jinak agresivním útokům ať už na lidi z cirkusů a jejich zastánce, nebo na organizace ochránců zvířat a jejich zastánce. Sami i v diskuzích na sociálních sítích vyzýváme všechny ke slušnosti. Rozhodně odmítáme nařčení, že stojíme za jakýmikoli útoky, ničením cizího majetku nebo vypouštěním zvířat. Pokud má kdokoli důkazy o opaku, nechť je neprodleně předá Policii České republiky a poskytne potřebnou součinnost. Proto všechny vyzýváme ke slušné debatě, která bude respektovat názorovou odlišnost, ale která bude zároveň předkládat fakta, a nikoliv pouze účelové polopravdy a uměle vytvořené oběti. Protože jedinými a skutečnými oběťmi jsou zvířata.
Autoři otevřeného dopisu: Svoboda zvířat, Anidef, Hlas zvířat, Home4Pets, Platforma pro udržitelný rozvoj a etiku
[1] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-246
[2] https://cirkusybezzvirat.cz/vyzva/
[3] http://annamariamanzoni.blogspot.com/p/documento-psicologi.html
[4] https://cirkusybezzvirat.cz/wp-content/uploads/2018/11/Welfare-of-wild-animals-in-circuses-Harris-et-al.-2006.pdf
[5] http://www.santuariodeelefantes.org.br/docs/Animal_Welfare_circus_2009.pdf
[6] https://www.ispca.ie/uploads/The_welfare_of_wild_animals_in_travelling_circuses.pdf
[7]http://www.stopcircussuffering.com/wp-content/uploads/2015/08/fve_position_on_the_travelling_circuses_adopted_final.pdf
[8] http://wwf.panda.org/our_work/wildlife/problems/illegal_trade/wildlife_trade_campaign/wildlife_trafficking_report/
[9] http://www.ukradenadivocina.org
